Pohřebiště dějin

Postávám v ledovým průvanu v katakombách, z laborky betonů se ozývá děsivý kvílení vibračního stolu a čekám, až na schodišti zacinkají klíče od pancéřovanejch dveří jednoho ze skladů. Univerzální klíč prohodí pár slov se zámkem a na mě se vyvalí závan navlhlý tiskařský barvy.

Vítejte ve školním archivu, na každým centimetru týhle místnosti pospávají štosy byrokracie. A co si budeme, ty papíry už něco pamatujou. Člověk si chvílema připadá jak v dobře zásobený samoobsluze: prosím 50 kilo účetnictví, paletu inventur a tři štangle dokladů o zaměstnancích. Válí se tady třídní knihy, maturity, plány rekonstrukcí, statistiky, rozpočty i faktury ze školní jídelny… Našli byste tu i „vykopávky“, co už oslavily svých 25 let. A jednu opravdu zajímavou v koutu místnosti. Pevná podkladní deska, hrubě vymodelovaný terén a na něm nic jinýho, než… Model naší školy:

Podle vrstvy prachu tady leží už pěknou chvíli. Taky to není žádný nováček, pamatuje ještě Zborovskou – původní budovu naší školy. Přišlo ale stěhování (rok 93) a na model se nějak zapomnělo. Kdyby to byl nějakej výstavní kousek a našlo se na něj místo, možná by po letech znovu spatřil světlo světa, ale teď si tady ještě nějakou dobu poleží. Ale s pátráním nejsme u konce – podle všeho měl mít ještě většího bráchu, druhý model, na kterém byla okolní zástavba včetně plánovaný budovy krytého plaveckého bazénu kus nad školou. Bazén? Jak to tady teda vlastně mělo vypadat?

Takže jsme slídili dál… Díky paní Sadílkové se nám do rukou dostaly dokumenty a výkresy z doby normalizace, celkem zajímavý počtení, nebudu lhát. Věděli jste, že jsme ve škole mohli mít celkem pěknej bazén 25×12,5 m? Předběžný návrh (rok 73) počítal s bazeném v přízemí za prostorami současné jídelny, celkem měl se zázemím zabrat 945 m². Návrh školy pracoval s podlahovou plochou o polovinu větší, než je teď. Vedle naší průmyslovky měla vyrůst ještě Městská politická škola, areál tělovýchovný jednoty a měli jsme mít i vlastní internát pro 300 žáků. A proč z toho všeho zůstala jenom naše škola? Záměr školy s internátem (rok 78) se po roce zamítá pro nesoulad s urbanistickým řešením, internát má vyrůst jinde.

Později se odsouhlasí zbytek areálu TJ Reiktnechtka – s tělocvičnami, krytou halou, fotbalovým hřištěm obehnaným běžeckým okruhem a vlastním krytým bazénem – takže mít další ve škole nemá smysl. Roku 82 se vydává konečná situace (tu a další materiály najdeš přes QR kód). Celé okolí mělo vypadat úplně jinak a mimochodem právě proto máme vrátnici tak, jak je. Plán to mohl být sebelepší, jen by musel být dokončený…

…S plánovaným rozvojem úzce souvísí i výchova kvalifikovaných kádrů, inženýrů a techniků, kteří budou za pomoci nejmodernější techniky a technologie hlavními realizátory socialistické výstavby našeho hlavního města a jeho postupné přeměny ve vzorné hlavní město Československé socialistické republiky….

Zdůvodnění důležitosti výstavby naší průmyslové školy, 1981

Ještě pár vět k fungování tohohle pohřebiště dějin. Pravidelně se sem zařazují důležitý dokumenty na místa těch starých. Všechno popsat, setřídit a nacpat do některý ze 37 ocelovejch skříní – a že na prázdnotu rozhodně netrpí. Starší materiály se každejch pět let vyhází ven a odvezou do archivu spisový služby na skartaci, nebo další uskladnění.

A pokud byste chtěli něco na škole rekonstruovat, recept pro úspěch je týden volna, termoska s čajem a klíče od týhle místnosti. No a nezbývá než popřát hodně úspěchu.

Děkujeme paní Sadílkové za ochotnou spolupráci při tvorbě článku a poskytnutí přístupu do prostor archivu.

Text: Tomáš Bajer [4.D]
Fotografie: Patrik Koukal [3.C]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *