Ještěd [vysílač a rozhledna]

Tentokrát se zaměřím na jednu z nejvýznamnějších staveb 2. poloviny 20. století, která vyrostla doslova z popela a i přes počáteční vlnu odporu se stala symbolem Libereckého kraje.

Historie místa

Hora Ještěd, dříve mylně označována za sopku, vzbuzovala pozornost odjakživa. Nejprve byly na jejím vrcholu vztyčovány dřevěné, s postupem času kamenné kříže. V 19. století se díky rozvoji turismu vystřídalo na Ještědu pár přístřešků a rozhleden, které buď smetl vítr nebo poničil požár. Z této doby se dochoval jen Rohanský kámen, který rozděloval dvě panství.

Architektonická soutěž

Začátkem 20. století vyrostl na samotném vrcholu zděný horský hotel s vysokou vyhlídkovou věží. Koncem ledna 1963 došlo k ničivému požáru, který vznikl během lyžařského výcvikového kurzu při neopatrném rozmrazování vodního potrubí. Téhož roku byla vypsána velká architektonická soutěž na výstavbu nového hotelu a televizního vysílače. Zadaní požadovalo tyto funkce navrhnout zvlášť. Z devatenácti předložených návrhů zvítězil projekt architekta Karla Hubáčka, který spojením hotelu a televizního vysílače do jedné budovy porušil podmínky zadání. Veřejnost byla zvyklá na romantickou kamennou stavbu, díky čemuž si vítězný nadčasový projekt vysloužil kritiku, kterou se autor návrhu snažil umírnit formou debat a článků.

Výstavba

Výstavba hotelu započala v roce 1966 pracovní skupinou S12 libereckého Stavoprojektu, později transformovanou do SIAL (Sdružení inženýrů a architektů Liberec). Výstavbu doprovázelo a prodlužovalo několik komplikací spojených s vývojem technologií a vládním režimem, který výstavbu na čas pozastavil.

V této době podléhaly nejen továrny centrálnímu plánování, které nařizovalo, co se bude vyrábět, což komplikovalo výstavbu, poněvadž spousta prvků byla navržena netypicky, případně na zakázku. Příkladem je plášť pokrývající prostřední část věže, který musí být kvůli anténám dielektrický (nevodivý). Jako nejvhodnější řešení se ukázal být sklolaminátový plášt v kombinaci s plastovými vyztužujícími pruty, kterou na zakázku vyrobil Rybářský svaz.

Design interiéru

Velká pozornost byla věnována zařizování interiéru, kde pod vedením architekta Otakara Binara a skláře Karla Wunsche vznikly prvky od prostírání, přes nádobí, až po hotelové pokoje ušité na míru futuristickému vzhledu stavby. V roce 1969 byla ještě nedokončená stavba oceněna prestižní Perretovou cenou.

Materiálová stránka

Konstrukčně je objekt založen na 1 m tlusté kruhové železobetonové desce o průměru přes 13 metrů, na kterém jsou založeny 2 železobetonové tubusy, sloužící pro uložení stropní konstrukce. Do stropu vnitřního tubusu je ukotven téměř 50 metrů vysoký vysílací stožár. Obvodový plášť je tvořen hliníkovými sendvičovými panely. Plášť šestého až osmého nadzemního podlaží je sklolaminátový, ve tvaru rotačního hyperboloidu. Nad ním pokračuje ocelová skořepina, kterou střídá laminátový válec, ukrývající anténní systém, čímž se výška objektu vyšplhala na necelých 92 metrů.

Dispoziční řešení

V prvním podzemním podlaží se nacházejí strojovny a technické zázemí. První nadzemní podlaží slouží pro televizní sál a kuchyni restauračního provozu. Druhé podlaží obíhá dodatečně prosklená vyhlídková rampa s návazností na hotelovou recepci, bufet a vestibul, kterému dominuje skleněná plastika ,,Spad meteoritů” od Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové. Z vestibulu vede zavěšené schodiště do třetího podlaží poskytující restaurační provoz. Čtvrté a páté podlaží nabízí hotelové pokoje. Zbývající podlaží slouží provozu a vysílací technologii. Hotel byl slavnostně otevřen v roce 1973 a celková cena výstavby se vyšplhala na 64 000 000 Kčs. V roce 2000 byl Ještěd vyhlášen Českou stavbou století. Pět let poté se stal národní kulturní památkou. Nyní se usiluje o zapsání Ještědu na seznam UNESCO.

Text a foto: Patrik Koukal, [3.C]

Zdroje

http://fenomenjested.cz/soutezni-navrhy-stavby-jestedu.html upraveno

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *