Jak se stavělo O2 Universum

Malá hala… Trochu naivní takhle říkat „tomu něčemu hranatému vedle O2 areny“, do čeho se při tom vejde přes 10 000  lidí. Řeč je o čerstvě dostavěné budově kongresového centra O2 universum, která vyrostla na ploše dvou fotbalových hřišť. Nabízí 21 sálů různých velikostí a využití, byli tady Kabáti, Comic-con, a v březnu tady měl vystoupit Pentatonix. A nebyli bychom to my, kdybychom pro vás neměli nějaké ty zajímavosti.

Jak to vlastně bylo?

Slovo „vyrostla“ není tak docela na místě a než o výstavbu se jednalo o dostavbu a adaptaci. Budova na dokončení totiž netrpělivě čekala už od roku 2001, v té době se budovala společně s O2 arenou (tehdy Sazka arena) a měla fungovat jako tréninková hala pro lední hokej. Výstavbu nebylo možné dokončit v termínu a tak se stavební práce zastavily ve fázi hrubých konstrukcí, komplex se zakonzervoval a budově nezbylo nic jiného, než čekat jako plechovka ve sklepě, než si jí někdo všimne. Rok 2017 se blíží ke konci a stavba je konečně předána do rukou firem Metrostav a Syner, práce jsou zahájeny.

Co se všechno dělo…

Z čistě sportovní haly se třemi velkými sály má vyrůst komerčně využitelný prostor. Projekt vzniká dle návrhu studia ATIP, architektů Martina a Vladimíra Vokatého. Práce navazují na původní konstrukce – stropy, svislé nosné konstrukce a konstrukce ocelového patra hlavního sálu, fasádu i zasklené průčelí a střešní plášť. Se stavbou šly ruku v ruce i náročné situace a složité detaily. Představte si hlučnou stavbu jen stěnou oddělenou od houslového koncertu… to asi nejde úplně dohromady, a tak veškeré práce musely respektovat provoz O2 areny. A jak to bylo dál?

Hala pod mostem

U velkého sálu asi vaznicový krov jen tak nenavrhnete. Strop by se dal přirovnat k ocelové mostní konstrukci o rozpětí 35 metrů a k tomu zatraceně široké. Střechu ale přímo nad tímhle monstrem nenajdete, místo toho se dostanete do velikého světlíku, který schovává celé další patro se dvěma dodatečně vybudovanými sály. Při stavbě čekala výzva, jak zmíněným světlíkem procpat jeřáb, bylo totiž možné odmontovat jen část skleněné plochy, což ocelářům práci rozhodně nezlehčovalo.
Technickou výzvou bylo také propojení světlíku s O2 arenou. Střetávají se tady tři ocelové konstrukce – velká aréna, zastropení sálu A a stávající světlík se vstupním foyere.

Basket, nebo KONCERT?

Na velkém multifunkčním sálu A se s „hýblátky“ a dalším vybavením rozhodně nešetřilo. Krom šesti spustitelných kruhových světel můžete z tribun během okamžiku udělat velkou placku na stěně. Hlediště je složeno z několika samostatných bloků, které se dají zasouvat a vysouvat podle libosti, stačí jen to správné dálkové ovládání. Hala je svými rozměry a výškou 12,5 m vhodná pro celou řadu příležitostí, od koncertů po basketbal, tenis a další míčové sporty. A abychom nezapomněli, občerstvení najdete hned za rohem.

Světelná džungle

V průčelí na návštěvníky čeká 35 vchodů do objektu. Vstupní hala nabízí světelný prales zavěšených kulatých zářivek, co se s průvanem pohupují v prostoru – rozhodně zajímavý prvek.

Hlavně se neudusit

Tak jako každý jiný prostor, i zde se musí řešit dostatečné odvětrání. Vzduchotechnika ale dokáže být pěkně hlasitá potvora a odvětrání je u podobných prostor složité. Sálové rozvodné potrubí tady najdete v podobě textilních rour, které patří k těm tišším řešením. Na stropě si jich navíc skoro nevšimnete.

Noční můra zvukaře

Akustika, akustika, akustika – na tu se musí myslet. Totiž pro spoustu možností využití je i spousta různých požadavků, no a vyhovět se musí všem. Otevřené stropy s rastrem zavěšených vodorovných fošen, na stěnách pohltivé desky, masivní mobilní akustické příčky na kolejnici, co dokáží prostor rozdělit opticky i zvukově. A ta noční můra zvukaře? Velký sál se svou měnitelnou dispozicí tribun, spustitelnými světly a skleněnými zábradlími, co bez dodatečné úpravy v kotvení začaly vibrovat.

Bourání vodou

Využívalo se tzv. hydrodemolice – použití tlakové vody k přesně cílenému bourání starých železobetonových konstrukcí. V sálu B se mělo vybourat všechno. Z důvodu úspor se ale nově měla zachovat stropní konstrukce. Jak tam ale ten strop bude držet? Zavěšením na obrovskou ocelovou konstrukci na střeše kotvenou do obvodových stěn. Začaly se bourat stěny a sloupy, zatímco strop „levitoval“ na svém místě. Kdo mohl ale tušit, že to obvodové stěny neunesou a budou se muset stavět znovu.

Zrcadlová markýza

Průčelí budovy je asi nejzajímavějším estetickým prvkem. Prosklená fasáda je kompletně nová, zachována zůstala fasáda z hliníkových sendvičových panelů Alucobond. 12 m vysoká markýza vede přes dvě podlaží a zespodu vypadá jako zrcadlo. Nenechte se zmást, je na ní osazen voštinový podhled (taková tuhá sendvičová vrstva) s bezesparým kartáčovaným hliníkem.

Zásobovací tunel v cestě

Sloupy pod markýzou nemají samostatný základ, jak by se z vnějšku mohlo zdát, vede pod nimi zásobovací tunel pro nedaleký obchoďák Harfa. Původně se mělo vykopat/vybourat vše až ke stropu tunelu a vybetonovat roznášecí ŽB rošt. Pro úspory se ale zevnitř tunelu pod strop namontovaly ocelové nosníky kotvené do stěn, aby se zatížení dokázalo roznést. Vše ale za plného provozu tunelu, s omezenými možnostmi manipulace a navíc všude pod stropem sprinklery, které se nedaly odstavit.

Nakonec ale tenhle drobeček za 1,4 mld. korun přeci jen stojí.

Text: Tomáš Bajer [4.D]

Článek vznikl díky spolupráci se společností Metrostav a.s., jmenovitě děkujeme Ing. Kateřině Horníkové za ochotný výklad a prohlídku, dále Mgr. Purnochové za zprostředkovávání této příležitosti.

Zdroje

o2universum.cz/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *