MgA. Kryštof Jansa :: Rozhovor


STRUČNÝ DOTAZNÍK

káva/čaj
pivo/víno/whisky
město/vesnice
život ve městě, volný čas na vesnici
galerie/divadlo
film/kniha
zima/léto
snowboard/lyže

Máte domácího mazlíčka? Ano
Věříte v Boha, nebo vyšší existenci? Ano
Sportujete? Ano, rekreačně
Tvoříte rád? Ano
Cestujete rád? Ano
Jste kuřák? Ne
Jste vegetarián/vegan? Ne, býval jsem vegetarián na střední škole
Vaříte rád? Ne, ale na druhou stranu rád konzumuji (smích)

Studium:
Střední uměleckoprůmyslová škola na Žižkově – studijní obor scénografie (scénická technika k filmu),
Bakalářské studium na ČVUT – architektura
Magisterské studium UMPRUM – architektura
Pedagogika – Univerzita Karlova

Realizovaná díla, projekty:

První velkou zakázkou byla kompletní novostavba areálu základní školy v Ledenici u Českých Budějovic, Generální rekonstrukce administrativní budovy bývalého PZO v brutalistickém stylu v ulici Nekázenka (Praha), koncepce volnočasového areálu Gutovka (Praha Strašnice)

Rodinný stav: Ženatý se závazky (10letý syn, 9letá dcera)

Rok narození Narodil jsem se ve stejném roce, jako vyšla první deska Sex Pistols a první deska The Clash

Bydliště: Vyrůstal jsem na Karlově Náměstí a dodnes v Praze žiji.

Karlovo náměstí se neuvěřitelně změnilo za posledních 30 let. Před revolucí to byla poměrně klidná adresa, jako jeden z největších urbanistických prostorů v Evropě fungovalo naprosto skvěle, jelikož bylo cílem návštěvníkem. Když v dnešní době projdete náměstím, zejména anglickou částí, tak vás na místě nic nenutí ke zdržení. Což je velkým problémem mnoha míst v organismu města. Doprava velmi zhoustla mimo jiné vlivem vznikem administrativních budov. Město nejde naproti svým obyvatelům. Důsledkem je také vylidňování centra, což je bez debat špatně.

Aprobace: Kreslení a modelování (KAM), Odborné kreslení (ODK), Navrhování budov (NAB) a Urbanismus a památková péče (UOP)

Jak dlouho učíte: Dva roky na plný úvazek

Oblíbené…

Jídlo: Cokoliv, co uvaří moje manželka
Destinace: Hrozně rád poznávám krásy naší země, ze zahraničí mě táhnou severské země jako Skandinávie, Irsko, Skotsko, Anglie
Film: Tenkrát na Západě
Kniha: cokoliv od Tolkiena, ale kniha knih je Mistr a Markétka od Bulgakova
Hudební žánr: Punk Rock, Americký Folk
Interpret: NOFX, Ramones, Rancid, Run-D.M.C., Beastie Boys
U čeho si odpočinete: provozování hudby, četba, příroda
Barva: zelená
Zvíře: pes
Umělecký sloh/směr: Baroko, Funkcionalismus

ROZHOVOR

Prozradíte čtenářům nějakou zajímavou historku z mládí?

(smích) Například, jak jsme se ocitli na střeše domu prezidenta Václava Havla a jak jsme mohli být odstřeleni jeho ochrankou. A jak jsme byli hloupí a jak nikomu nedoporučuji, aby podobné věci zkoušel. Bydleli jsme okolo Karlova náměstí, kde jsou domy urbanisticky řešeny jako bloková zástavba. Díky tomu bylo oblíbenou kratochvílí mě a mých náctiletých kamarádů běhání po jejich střechách. Kamarád, Pepa Mika, bydlel v bloku domů, kde v současnosti stojí tančící dům a vedle něj jeden z domů patřících rodině Václava Havla. Jednou nás napadlo vyzkoušet, jestli je možné proběhnout právě domem bývalého prezidenta až dolů na chodník. Takže jsme otevřeli kominické okénko na sousedním domě u pana prezidenta, protáhli jsme se na půdu a šli jsme ke dveřím vedoucím na schodiště. Snažili jsme se pohybovat tiše a já jsem jako první došel k pootevřeným plechovým dveřím. Škvírou jsem ale na poslední podestě uviděl chlápka v baloňáku s cigaretou v ruce. Později se mi potvrdilo, že to byla osobní ochranka prezidenta a neodvažuji se domyslet, jak by se zachoval, kdyby najednou z půdy vyběhli dva rozjívení pubescenti. To byla chvíle, kdy jsme opravdu nedomysleli důsledky svých činů.

Z jedné strany Kampy protéká Vltava a na druhé teče potok – Čertovka. Ten jsme se pokoušeli sjíždět na takových polozpuchřelých gumových člunech. Samozřejmě jízda byla provázena velkým nadšením japonských turistů, protože se nám každou chvíli čluny potápěly. Celou cestu jsme si prošli, ale v místě, kde vede přes potok můstek k Lennonově zdi, jsme si nevšimli jezu. A zjistili jsme to pozdě, až ve chvíli, kdy nás strhával proud. První jel Pepa, oba jsme měli jsme taková prkénka, něco jako pádla. Najednou vidím, jak Pepa svým “pádlem” zběsile kontruje dozadu (smích) a křičí “Kryštofe, tady je jez, zpátky! Musíme zpátky! Nevíme, jak je hlubokej!” Ale proud vody byl už natolik silný, že nás dokázal strhnout. Já už jsem to vzdal. Viděl jsem jak mi Pepa zmizel z očí, najednou prostě nebyl. Najel jsem na hranu jezu a žuchnul jsem za ním. Pod tím jezem, který byl vysoký jako skříňka, vidím Pepu, jak stojí po kotníky ve vodě a směje se na mně.

 

Jaký oceňujete přístup studentů, jaké vlastnosti naopak nemáte rád?

Řekl bych, že klíčový je zájem. Když vidím živý zájem studentů o určité téma, tak mě to nesmírně motivuje a baví o to víc. Zavazuje to vlastně k tomu, abych si vše lépe připravil a informace podal nějakou poutavou formou. A aby zpětnou vazbou byl opět zájem. Neříkám, že se mi to vždy daří. Ve chvíli, kdy vidím nezájem, tak určitě na nic nerezignuji, ale není to tolik stimulující.

 

Jak se říká, zvyk je železná košile, máte ve svém arzenálu nějakou zajímavou rutinu?

A to bych doporučil všem studentům. Přivstat si a v klidu posnídat, přečíst si raní noviny, vypít šálek čaje a vlastně se příjemně a pozitivně naladit na den. Připadá mi, že všichni žijeme hrozně hekticky, vše děláme za běhu. V jedné ruce mobil, v druhé nezkonzultované výkresy (smích). Tak myslím, že alespoň ten den bychom měli začít klidným a důstojným způsobem, ať jdeme kamkoliv.

 

Jaký máte názor a jak přistupujete k digitálním technologiím?

To je dobrá otázka a velmi aktuální. Odpověď není jednoduchá, mnoho lidí v současné době využívá digitální technologie ve všech fázích procesu. Je to mocný nástroj, který ulehčuje tvorbu prezentace, umožňuje nám být přesvědčivějšími. Určitě má své místo v procesu navrhování a projektování. Ovšem ruka-tužka jsou nenahraditelnou vazbou, protože mezi mozkem a papírem není žádný další prostředník. Naproti téhle potřebě šly grafické tablety, ale stále je plochou monitor, chybí ten dotyk s plochou. Ve fázích návrhu doporučuji skicovat jako šílený, ruka-tužka, nic jiného. Jelikož si zde potřebuji rychle ověřit správnost myšlenky, na což je tužka nejintuitivnější.

 

Jak jste se k povolání učitele dostal?

S myšlenkou na učení jsem si pohrával už dlouho, ale poté, co jsem strávil tři roky na volné noze, do sebe vše zkrátka zapadlo. Najednou mi bylo jasnější, že svou roli vidím někde trochu jinde. Po určitém váhání jsem stočil kormidlo pedagogickým směrem a nelituji toho

 

Směřoval jste vždy k architektuře a obecně k tomuto oboru?

Ano, tato oblast lidské činnosti mě zajímala od chvíle, kdy jsem se pořádně díval na svět. Dokázal jsem trávit hodiny na pískovišti, kde jsem stavěl složité městské struktury. Ostatní už zajímaly holky, ale já měl svoje pískoviště Měl jsem výhodu, jelikož moje maminka i dědeček byli architekti, takže jsem jako malý kluk koukal na výkresy a obdivoval schopnost vyprojektovat tak složitou věc, jako je dům. S tím souvisí i scénografie, scénická architektura, zde také řešíte podobně zaměřené problémy.

 

Vedete své děti k architektuře a obecně k umění?

Nazval bych to společenskou povinností, vést děti k umění, k lásce, v našem případě k architektuře. Díky tomu dětem otevíráte obzory a připravujete je na život. Čím širší dětem ve tvárném věku předložíte vějíř možností, tím se jim naskýtá více životních cest, kterými mohou jít. Pokud je ponecháte jako planou růži, tak jim často zavíráte volnou cestu, kterou by se jinak mohly chtít rozvíjet.

 

Co je podle Vás v životě nejdůležitější?

Řekl bych najít své místo, svou roli, pocit, že pouze neberu, ale i něco vracím – pocit užitečnosti.


Kde podle Vás lze nejlépe čerpat inspiraci?

Musíte proces tvorby vnímat v co nejširších souvislostech. Čím je architekt vzdělanější, tím je inspiračních zdrojů více. Má z čeho čerpat. Úzce zaměřený člověk může dělat kvalitní věci, ale zavírá si cestu k tomu dělat geniální věci. Jmenovat můžu například vědní obory. Ale nejmocnější inspirací, kterou bych dal na vrchol pyramidy, je příroda. Je to nekonečný zdroj inspirace, jelikož matka příroda, vlastně evoluce, je ten nejlepší designér a architekt, jakého si můžeme přát. Příroda má totiž vše vyargumentované miliony let evoluce.

 

Co soudíte o normách, jsou užitečné, nebo působí zmatek

Normy nejsou v mnoha případech závazné, pokud se nejedná o státní zakázky, normu ukotvenou ve stavebním zákonu, či smlouvě, jsou to pouze doporučení. Nejsou ten svatý grál, ke kterému bychom se měli vztahovat, neurčují vývoj, směr, kterým by se daný obor měl ubírat.Mají smysl v tom, že vyloučí zaostalé a nekvalitní provedení stavby a vyložené ?průsery?, kdy by mohlo dojít například k ohrožení zdraví. Každý správný architekt by je měl mít na paměti, respektovat je. Pokud ale přijde s lepším řešením, než udává norma, nevidím důvod, proč by ho neměl použít.

 

Dokázal byste shrnout zkušenosti, které jste nabil až v praxi?

Jedna ze zkušeností, kterou člověku přinese praxe, je nutnost se obklopit opravdu spolehlivými spolupracovníky, jelikož sám ničeho nedosáhnete. Mít možnost reagovat na projekční výzvy se sladěným týmem specialistů, mít možnost se o někoho opřít. Ale vybudovat takový tým může trvat léta.

 

Co je podle Vás smyslem architektury?

Myslím, že můžeme vše shrnout do věty: Vytváření dobrých míst ke kvalitnímu a šťastnému životu. Ať už v budovách, nebo vně. Architektura je životní styl, pohled na svět, způsob, jakým člověk vnímá své okolí. Neznám jiný obor, který by vybavil člověka podobnou schopností vidět věci kolem nás v širších souvislostech. Architektura je totiž obor s přesahy do mnoha dalších oborů jako například psychologie, sociologie, biologie a další. Osobně si proto myslím, že ideálním prezidentem by byl architekt.

 

Kariéra v ateliérech

Nevím,kde začít. Obecně si myslím, že by člověk měl vystřídat více ateliérů,což jsem učinil, aby si udělal obrázek, jak je možné podnikat. Důležité je nejen správné vedení projektu, ale i schopnost získat zakázku. 

Prošel jsem pěti více i méně významnými ateliéry, adresně například ateliérem 4A. Působil jsem na různých pozicích. Čerstvě po studiu v roli junior-architekta, později i v roli senior-architekta. Na této pozici máte tým lidí, se kterými vedete i několik zakázek, vlastně od počátku projektování, přes komunikaci s úřadu, až po konečnou realizaci.

Se získanými zkušenostmi jsem později přibližně 3 roky pracoval na volné noze

Poté jsem veškerou práci utlumil na minimum, abych mohl dostudovat zmíněnou pedagogiku na univerzitě Karlově a mohl se věnovat práci na škole.

 

Děkujeme za rozhovor,

Tomáš Bajer & Viktor Rychlík

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *