Jak (ne)připravit maturiťák :: Jakub Cinibulk

Jak je těžké se shodnout?

Je to mega těžký. První kámen úrazu je, že dva studenti z každé třídy zastupují v hlasování své spolužáky a jejich názory. Dohadování se nám asi nejméně dařilo u našeho nástupu a šerpování. Kluci totiž přišli s nápadem celé to do něčeho stylizovat, konkrétně do Harryho Pottera. Což některým opravdu nesedlo. Teď dvě třídy byly pro, další dvě pro něco jiného. Furt jsme tam byli navzájem vyhrocení, až jsme to rozsekli společnou skupinou na Facebooku.

Nakonec v hromadném hlasování vyhrál prostě obyčejný červený koberec. Ale dojít k tomu, že to budeme dělat jako všichni před námi i po nás, nám trvalo asi čtyři týdny. Takže tak.

Celková aktivita lidí?

Nejaktivnější jsou samozřejmě lidi v plesovém výboru. Ti se o to zajímají, chtějí se podílet. Jinak ve třídách je to spíše o pasivní účasti. Člověk se musí konkrétně zeptat na danou otázku, jinak jde všechno mimo. Asi jediná rozvířená diskuze byla ohledně zmíněného nástupu.

Půlnoční překvapení

No, jsou třídy, které jsme viděli nacvičovat už v říjnu, nebo listopadu. Naše třída se pořádně dohodla až před týdnem, co bychom asi tak chtěli dělat. Takže teď máme tři týdny, a ještě jsme pomalu nezačali nacvičovat. Nevím ani o ostatních třídách, jestli to chtějí hnát do vtipných, nebo seriózních výstupů.

U nás jsme to překvapení chtěli pojmout úplně jinak. Tak jsme si zafilozofovali nad otázkou “co je to překvapení”. Překvapit se dá všelijak, třeba bychom mohli na pět minut zhasnout úplně celou Lucernu a pak rozsvítit. Víc nic. Napadali nás i další blbosti, třeba představení na Staromáku, které se přesouvá do Lucerny. Nebo něco přímo na ochozech, mezi lidma.

Všechno je zase o možnostech. V Lucerně nic nemůžeš přidělat ke stropu, žádné konfety, oheň, jediné, co se snad povoluje, jsou koloběžky s regulérními pneumatikami. Doteď vlastně ani nevíme, jak je to s osvětlením. Bylo nám řečeno, že se dá dohodnout na čemkoliv, ale co to je cokoliv, vždycky tam je nějaké omezení.

Myslím, že by spousta lidí u půlnočka ocenila, kdyby to nebyla vyložená sprosťárna a když už, tak s nějakou pointou, myšlenkou. Je ale asi troufalé radit, obzvlášť, když nic nemáme.

Takže jaká budou půlnoční překvapení a jestli vůbec budou je otázka. Je to vcelku překvapení v překvapení.

Máš osobně strach z nadmíry alkoholu u spolužáků?

Osobně ne. Někteří už budou mít z těch pařeb určitě vypěstovanou odolnost (smích). Můžu mluvit jen za naši třídu, ale myslím, že to všichni budou brát alespoň trochu seriózně. Nemyslím, že bude někdo, kdo se zřídí už před půlnočkem. Spíš si počkají.

Musíš to brát, že nemáš pořád uzavřené známky, furt nemáš odmaturováno a učitelé tě mají pod dohledem celý ples, někteří i na afterparty. Tam už se to samozřejmě trochu rozjíždí, ale už se to tolik neřeší. Takže nějakým vystoupením tam toho moc nezkazíš.

Dokázal bys shrnout pocity

Jedním slovem je to strach. Nemáme překvapení, je to jednou a naposledy v životě. Teda pro některé nemusí být (smích). Já mám fakt největší strach z půlnočka. Z plánování i z provedení. Nevěřím, že to neskončí u improvizace. Samozřejmě je to i natěšenost. Chvilka slávy před celou školou. Řekl bych, že to ostatní budou mít podobně, samozřejmě s rozdílnými mírami.

Kuriozita?

Jako hodně vtipný, co jsme se hodně nasmáli, bylo při vymýšlení šerp u nás ve třídě. To jsme řešili nekonečně dlouho. Poprvý, co jsme se chtěli dohodnout na šerpě, bylo v říjnu, a dohodli jsme se definitivně před týdnem. Spoustě lidem už pomalu hrabalo, protože když tři hodiny řešíš, jestli budeš mít šerpu s nápisem vzadu, nebo bez nápisu vzadu, tak některý lidi jsou z toho úplně hotový.

Nebo v plesovém výboru, kde jsme se Sýkorovou řešili nástup a došlo se k tomu, že Lucerna má snad šest, nebo kolik rohů.

Samozřejmě vtipná třída, vtipný hlášky. Měli jsme asi trochu drzý nápad, kdy jsme si chtěli na šerpy vytisknout tři ptáky – sýkorku, čejku a orla.. Teď otázka, kdo by to pochopil, kdo ne.

Nebo třeba jeden kluk chtěl skořicovou šerpu, naprosto si za tím stál, vyloženě za ni dupal, ale taky trochu s nadhledem. Byla to taková nechutná, vyblitá, hnědo-oranžová barva.

Sranda je samozřejmě při vymýšlení půlnočka. My jsme vyloženě nechtěli naběhnout do Lucerny, svlíknout se do plavek a celkově stavět nápady na tom být sprostej. Přesto jsme vymysleli spoustu naprostých hovadin, například, že jednoho kluka postavíme doprostřed Lucerny a prostě ho nahýho polijeme medem. Prostě se blbne, pak to dopadne s termínem tak, jako my.

Rada

Byli jsme upozorněni, že do Lucerny se už nepronese žádný alkohol, hlavně u maturantů probíhá kompletní šacování, včetně čehokoliv, co nesete s sebou. Takže rada první, nepronese se chlast.

Rada druhá, od letoška se v Lucerně nesmí kouřit, takže cigarety, elektronky ani doutníčky nehrozí.

Rada třetí je nespoléhal se v Lucerně na zvuk, mám na mysli mikrofon. Taky jsme si říkali, jestli nezkusit nějakou divadelní scénku, ale to je za cenu toho, že se musí sehnat někdo, kdo do mikrofonu umí mluvit. Stejně je nejistota ze strany publika, jelikož to všechny nemusí zajímat. Takže divadlo asi jedině pantomimické. Doručíme nejvíc spoléhat sám na sebe. Vždycky se dá narazit na zvukaře, nebo osvětlovače, který nepůjde s plánem.

Třídní věci si opravdu vyřešit co nejdřív, potom se řeší miliony věcí dohromady. Prostě dohodnout se na všem co nejdřív.

A nedělat si z toho zase takovou hlavu. Je to den maturantů, takže by si to měli mít možnost užít.

A samozřejmě si proti sobě zbytečně nepoštvat kantory.

Díky za rozhovor a pevné nervy při přípravách

Tomáš Bajer [2.D]

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *