Josef Gočár

Josef Gočár se narodil 13. března roku 1880 v malé obci Semín na Pardubicku. Byl jedním z pěti dětí. Jeho otec Aloiz, rodilý slovák, pracoval jako sládek – dohlížel na výrobu piva. Nezůstali však v Semíně dlouho. Když bylo malému Josefovi 11 let, otec si pronajal pivovar v městečku Bohdanči. Josef tedy nastoupil na nižší reálku v nedalekých Pardubicích, a poté se měl na přání otce vyučit zlatníkem. Jenomže.. dva učitelé kreslení rozpoznali jeho talent a přemluvili otce, aby studoval na Uměleckoprumyslové škole v Praze. Teprve v Praze se ovšem Josef dozvěděl, že může být přijat až po absolvováni stavební průmyslovky.

S pomocí jednoho rodinného přítele, mladý Gočár nastupuje jako dobrovolník do studia Václava Roštlapila. Bylo mu 17 let. Roštlapil tehdy pracoval na plánech Akademie výtvarných umění.. je možné, že mladý Gočár na této zakázce také pracoval. Nemohl tušit, že tam jednou bude učit.

V této době se ve Vídni prosazuje architektonická secese, která se do Prahy přenáší skrze žáky Otty Wagnera – Osvalda Polívku, Friedricha Ohmanna…. tito architekti tedy přinášejí něco nového, co velice ovlivní Pražskou architekturu. Konzervativní Roštlapil si sice v té době držel od secese odstup, ale mladý Gočár se s novým stylem mohl seznámit již o rok, na výstavě Architektury a inženýrství. Pobyt v české metropoli byl pro Gočára bezesporu zážitkem. Praha byla bohatým městem a probíhal v ní stavební boom. Po dokončení povinné praxe u Roštlapila se Gočár konečně dostává do stavařského oddělení Vyšší státní průmyslové školy stavební (původně ,,naše škola,,… pokud se to tak dá říct. Sídlila zde do roku 1945, poté dostala zvlášť budovu ve Zborovské ulici… a v roce 1993 se přemístila na Pankrác, kde je doteď.)

Tato škola měla na sklonku 19. století vynikající úroveň. Absolventi pražské průmyslovky byli vlastně kvalifikovanými architekty, dokázali skvěle kreslit, ovládali velmi dobře architektonické tvarosloví ;a pokud získali stavitelské oprávnění, mohli si hned po škole založit vlastní stavební studio. Pokud si ji nezaložili, pracovali většinou anonymně pro různé stavitele, kde kreslili návrhy průčelí a půdorysy staveb. Tuto školu Gočár absolvoval v roce 1902, v jeho 22 letech. Následně nastupuje na pražskou státní Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, jejíž architektonický ateliér vedl Jan Kotěra. Rozhodně jedna z nejvlivnějších postav Pražské architektury. I přes jeho mladší věk (31) si již získal respekt a dobré jméno. Byl členem uměleckého spolku MÁNES, který do něho vkládal velké naděje. Kotěra byl mimochodem také žákem vídeňského architekta Otty Wagnera.

Není pochyb o tom, že si Kotěra Gočára oblíbil. Dopřával mu dokonce více volnosti. Gočár již v průběhu studia dostává první samostatné zakázky, některé z nich se dokonce objevují v různých časopisech architektury, za co vďečí jednoznačně Janu Kotěrovi. V roce 1905 po absolvování Uměleckoprůmyslové školy, se vydává do Německa, a po návratu se vrací k práci v Kotěrově soukromém studiu, kde se dokonce stává vedoucím architektem. Tady se setkává s mladším kolegou Pavlem Janákem, který bude později jedním z hlavních představitelů architektonického kubismu. V roce 1908 oba dva Kotěrův ateliér definitvně opouštějí. Gočár se opět vydává na cestu po světě, tentokrát do Chorvatska. Po návratu si zakládá vlastní projekční studio. Tato léta jsou pro jeho dílo velice plodná. Vyprojektuje část svých nejznámnějších děl, jako dům U Černé Matky Boží, mlýn bratří Winternitzů, pavilon lázní atd. Taky v tomto období krystalizuje kubismus, který však v letech 1913, spolu s Pavlem Janákem opouštějí. Kubismus totiž není uznáván v zahraničí, ani u nás…

V roce 1914 začíná 1. světová válka a Jozef Gočár se jí taky nevyhne. Vrací se zpátky k architektuře v roce 1919.

Vznik 1. republiky byl spojen s obrovskou národní hrdostí. Jozef Gočár a další byli pověřeni vytvořit pro mladou republiku nový výtvarný styl. Přichází tedy doba ,,obloučkového kubismu,, (rondokubismu), národního dekorativismu… kdy architekti vytvářejí jakýsi národní architektonický sloh. Staví budovy v národních barvách, používají různé tradiční prvky atd.. Vzniká Gočárova Legiobanka, typické dílo rondokubismu.
Pojďme se přesunout do let 1924, kdy je Gočár jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze – dílo již zmiňovaného Václava Roštlapila. Josef s rodinou se tedy stěhuje do její blízkosti, do činžovního domu, navrhnutého Gočárovým přítelem, Kamilem Roškotem. Jeho puristický návrh (purismus…pure=čistý) předstihl dobu. Průčelí je čisté, střízlivé, bez ozdob… možná že i pobyt v tomto domě, měl vliv na Gočárovou další tvorbu.

Z části však byl ovlivněn svými žáky, kteří už považovali, národní styly, za mrtvé a tíhli ke konstruktivismu a racionalismu. Začíná se opět hodně používat cihla. Zajímavé je, že se postupně z architektonického myšlení vytrácí dekorace (která nás provází celým historismem a vrcholí secesí) a začíná se více klást důraz na účel a funkci stavby. Tento druh myšlení nás pak vede až k funkcionalismu.

U Josefa Gočára byla v tomto směru důležitá cesta do Nizozemska, kde ho fascinovaly stavby Willema Marina Dudoka. Zkrátka, po návratu můžeme pozorovat velkou změnu jeho architektonického projevu. Hojně používá pohledovou cihlu, začíná prosazovat avantgardní architekturu: purismus, konstruktivismus, funkcionalismus. Tím, že se pohled na architekturu mění, Josef Gočár je považován za představitele něčeho starého a mrtvého. Proto je velice obdivuhodný jeho pokrok s dobou, kdy naprosto opustí předchozí dekorativismus a začíná tvořit opravdu moderní architekturu. Sice se už nedostane do pozice průkopníka nových stylů (jako kdysy), přesto však staví kvalitní a pokrokové stavby, které můžou být dodnes příkladem. K tomuto období se pojí rodinné domy i veřejné budovy, ale jako příklad můžeme použít jedno z vrcholních děl české avantgardní architektury – kostel sv. Václava v Praze Vršovicích, který se dá zahlédnout i z naší školy.

Gočár počas svého života tvořil Hlavně v Praze, Hradci Králové a Pardubicích. Navrhoval nábytek, rodinné domy, pomníky, veřejné stavby, dokonce projektoval automobilové čerpací stanice. Účastnil se množství architektonických soutěží. Z jeho návrhů lze cítit rozvahu a velký cit pro danou situaci. Z vítězných návrhů bych rád připomenul návrh vládní čtvrti v Bratislave, který se bohužel kvůli 2. světové válce nerealizoval. Názory na dílo Josefa Gočára byly v průběhu jeho života různé. Dnes však na něho vzpomínáme jako na velkou osobnost. Josef Gočár umírá v roce 1945 ve věku 65 let na mozkovou mrtvici.

Jakub Slamka [2.F]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *