Nová scéna národního divadla

První úvaha postavit novou divadelní scénu se objevila v roce 1918 a v roce 1922 byla vyhlášena první architektonická soutěž, ve které se například uvažovalo postavit budovu na náměstí Republiky (na místě dnešního Palladia). Stavět vedle Národního divadla připadalo v úvahu jako poslední možnost. Porotou nebyla udělena žádná cena, tudíž do roku 1965 proběhlo několik vln architektonických soutěží.
Situace se dala více do pohybu až v roce 1958, kdy byly zbořeny Kaurovy domy, čímž vznikla vedle Národního divadla proluka, které se věnovala další kola architektonické soutěže. V té poslední získal 1. cenu projekt architekta Bohuslava Fuchse a jeho kolektivu. Z důvodu úmrtí architekta Bohuslava Fuchse v roce 1972 byla pozastavena práce a tým jeho spolupracovníků na daný úkol rezignoval. O rok později byla zakázka svěřena architektovi Pavlovi Kupkovi, který následně poupravil projekt Bohuslava Fuchse a velkou část stavby realizoval, nicméně byl odvolán z důvodu obav nedodržení termínu, který byl neměnný: 18. listopadu 1983. Šlo o 100. výročí znovuotevření Národního divadla.
V této době dostala Praha k užívání Palác kultury (dnešní Kongresové centrum), což vedlo k přeměnění plánované koncepce pro budovu na Národní třídě. Místo společen
ského sálu zde měla být zbudována dlouho diskutovaná malá, moderní scéna Národního divadla. Projektu se ujal Karel Prager, který byl známý svou neobyčejnou manažerskou schopností dodržovat domluvené termíny. Na dokončení divadelní budovy neměl ani dva roky. Jelikož se zde s divadelním sálem vůbec nepočítalo byla realizace divadelního sálu neboli Nové scény svazována již hotovou ocelovou kostrou budovy. Bylo nutné vytvořit zvukovou izolaci od rušné Národní třídy, čemuž nepomohl ani montovaný plášť FEAL s kamennými výplněmi. Zde byl přizván světoznámý sklář Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, kteří navrhli duté skleněné tvarovky, pružně uchycené na nerezových kotvách. Plášť tvoří celkem 4306 tvarovek a pro jejich výrobu bylo zapotřebí připravit přes 100 forem, protože je plášť zdoben průlisem. Výrobu zajišťovala sázavská sklárna Kavalier, která vyrobila 5500 kusů kvůli obavám, že budou tvarovky praskat, což se naštěstí stává výjimečně. Zajímavostí je, že se původně zamýšlelo do těchto tvarovek umístit žárovky, které by celý plášť rozzářily do několika barev, což z časových důvodů nebylo realizováno. Karel Prager dokázal hotovou stavbu v termínu předat.
Dnes má budova Nové scény své příznivce i odpůrce, ale stavba se nedá posuzovat jen zvenčí a je potřeba se podívat i dovnitř. U pokladen Nové scény vede točité schodiště obložené kubánským mramorem, jehož zrcadlem prochází unikátní osvětlovací objekt od skláře Pavla Hlavy, podle kterého se v Japonsku jmenuje nejvyšší ocenění za umělecký počin ve skle.
Při návštěvě kavárny NoNa (dřívější šatny) si nelze nevšimnout podhledu a neokoukaného výhledu na Národní třídu. Nad kavárnou se nachází foyer. K Nové scéně přiléhá provozní budova B nazývána dříve Themos podle zde sídlící firmy. V roce 2016 byla budova formou aukce vydražena za téměř 300 miliónu Kč, a po 26 letech se vrátila do rukou Národního divadla, které o budovu přišlo kvůli restituci.
Celý soubor budov ukončuje provozní budova A. Pod těmito budovami a náměstím se nachází 5 podzemních podlaží s propojujícím tunelem do historické budovy Národního divadla. Při domluvené prohlídce s průvodcem do běžně nepřístupných prostor není složité ztratit orientaci, a vyjít na místech, kde by to člověk snad nečekal.
V interiérech se dochovala spousta původního vybavení – od křesel, přes vestavěné skříně, po obklady, což dává interiéru specifický charakter. Budova B je momentálně v rekonstrukci a v budoucnu se zde počítá i s restauračním a kavárenským provozem, které by mimo jiné mohly oživit Náměstí Václava Havla.
Děkuji Národnímu divadlu za možnost nahlédnout do běžně nepřístupných prostor.
Patrik Koukal [2.B]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *