Jak (ne)postavit sluneční hodiny

Jak (ne)postavit

Sluneční hodiny

Tak, kde začít? Nápad na tenhle projekt se vyloupnul jako idylka v nicotě. Doteď nevíme jak, ale náš svazek „keců“ přesvědčil porotu v loňské SOČce, že to není až tak šílený projekt. V září minulého roku jsme dostali razítko od šéfa, do ruky lopaty a hurá na stavbu. Plán byl stručný, dneska bednění, další praxe montáž, pak beton a hotovo. Jak naivní! Tak hezky popořádku.

Bednění našeho takzvaného ukazatele sotva drželo pohromadě. Možná díky zásluze mnoha dřevěných rámečků, klínů a přibližně 5 kilogramů vrutů, šroubů a matic.

Hned první praxe se v nás probudila naše zlodějská dušička a vyrabovali jsme snad všechno dřevo a dřevotřískové desky, co nebyly přišroubované do zdi. Pak už stačilo jen každý pečlivě navržený díl bednění minimálně pětkrát předělávat, vyvrtat polovinu děr úplně mimo a celé to montovat a rozebírat tak dlouho, než jsme nezlomili poslední vrut.

Co s naším ukazatelem?! Nejdřív bylo potřeba udělat výkopy. Ze sbíječky nám ale ruce neupadly. V hloubce asi 20 cm nám škola štědře nadělila do cesty betonové panely. Jen podotknu, že dárky se dávají na Vánoce, ne v únoru. Takže překopat plány, aspoň bude sranda. Budeme vrtat díry do betonu a kotvit do nich armaturu.

Předem vybetonované „stupně“ – betonové kvádříky s dutinou uvnitř a zabetonovanými číslicemi – spolu s podstavou vytvoří stupnici, na který bude dopad stín a bude tak možné číst čas.
Některé stupně se příliš nepovedly a tak bylo potřeba udělat drobný make-up

Našich třináct stupňů jsme měli v úmyslu zabetonovat do podstavce. Jen jsme dlouho koumali, z čeho uděláme bednění na deset centimetrů vysokou podstavu. Po mnoha pohmožděných a zlámaných OSB v rámci našich experimentů s cílem zlepšit jejich ohebnost jsme došli k celku zajímavému závěru. Stačí je prostě ohnout… Nutno připomenout, že v rámci pokusů jsme kompletně vytopili laborku betonů.

Jen jsme hodiny neseřídili podle letního času… Takže teď jdou o hodinu pozdě.

Pak už jen počkat, než beton ztuhne, rozštípat bednění, natřít všechno železo co kouká ven, aby nerezlo moc rychle a… hotovo.

Fotografie konečného stavu, v dnešních dnech je okolí hodin i zadlážděno.

Závěrem: dopadlo to celkem slušně až na pár nerovností. Naše hodiny by tam ještě mohly přečkat pár maturit a jestli to klapne, přibudou letos i lavičky.

Autoři projektu:
Tibor Čepička,
Tomáš Bajer
Oksana Potorocha

Text a fotofrafie: Tomáš Bajer [3.D]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *