Ak. arch. Ing. Jan Novotný

Ak. arch. Ing.

Honza Novotný

 

Vystudoval SPŠ stavební v Českých Budějovicích, ČVUT fakultu stavební (obor pozemní stavby) a Akademii výtvarných umění (obor architektura). Strávil 16 let v praxi ve Státním ústavu dopravního projektovaní, Vyprojektoval například depo Kačerov, depo v České Třebové nebo výrobní haly v České Lípě. Pět let externě učil na vysoké škole a poté dalších třicet let na SPŠS J. Gočára odborné předměty [pozemní stavitelství, studie a projekt (KOC), deskriptivní geometrii, AutoCad, ArchiCad, odborné kreslení (KAM)] a po celou dobu vedl výtvarný ateliér SAJU. Je to člověk, co dal naší škole nejvíce, co mohl. Napsal odbornou literaturu, kterou využívají studenti středních škol po celé České republice. Život na nástěnkách na naší škole jsou také jeho zásluhou. A také jeho napadlo pojmenovat naší školu po slavném architektu J. Gočárovi.

 

Co Vás vedlo k učitelství?

Dle mého názoru je to hodně hezký povolání. Když jsem za doby ekonomický krize projektoval ve Státním ústavu dopravního projektování, tak mně jako člověku, co rád a svědomitě projektuje, dávali projekty, kde byly odbyté studie a úvodní projekty. A já k nim měl udělat realizační projekty, protože věděli, že já to udělám dobře, a tak mě začali zneužívat. A v té době jsem začínal učit na vysoké škole, chtěl jsem tam učit na plný úvazek, ale bohužel jsem musel k tomu učení ještě stále projektovat, kvůli tehdejšímu politickému systému. Takže jsem se rozhodl, že zkusím jinou školu, a tak jsem nastoupil do střední školy ve Zborovský ulici od září 1987.

Co byste ve školství změnil?

Neměly by být tabulkový platy, platy by se neměly dostávat stejně. Plat by měl být odměna za dobře vykonanou práci. Čím líp učíte, čím víc se věnujete škole a přípravě na výuku, tím víc byste měli dostávat odměny. Druhá věc je morálka a etika, to tady úplně uhaslo. Téměř nikdo neví, co je to pokora. To by chtělo změnit.

Co Vás nejvíce bavilo na práci učitele?

Mě bavila celá ta práce. Takhle, já řeknu, co mě nebavilo. Dozor na chodbě, v šatně a v jídelně. Tohle není práce učitele, ale někoho jiného, popřípadě kamer.

Máte nějaký zajímavý zážitek z doby, kdy jste učil?

Jednou jsem říkal studentům: „Proč odebíráte pět výtisků Rudého práva, když to vůbec nečtete?“ a oni na to: „No my musíme.“ Tak jsem jim řekl, ať to přestanou odebírat, protože oni platili to Rudý právo a nečetli to. No a šel jsem na kobereček v roce 1989, že pokud znovu nebudou odebírat pět výtisků Rudého práva, že je nebudu učit. Takže jsem přišel do třídy jim říct, že je už nebudu učit. Nakonec ta třída začala odebírat pět výtisků, abych je mohl učit.

Najde se něco, co Vás mrzí na Vaší profesi?

Nejvíce mě mrzí, že jsem zanedbal rodinu a děti. Protože když jsem projektoval, tak jsem projektoval do 10 nebo 11 hodin večer. Tou mojí práci jsem zanedbal výchovu dětí, čas strávený s nimi a kontakt s manželkou. A to byla moje největší chyba. To jsem poznal až v 60letech, že na prvním místě je láska, na druhém děti a na třetím místě práce. Já bohužel měl na prvním místě práci.

Jaké máte plány do budoucna?

Budu se věnovat víc dětem, víc vnoučatům, manželce, víc jezdit a poznávat, víc malovat, tvořit a vystavovat. Ale mrzí mě, že už nemůžu učit, nedostal jsem úvazek.

Co byste poradil studentům do života?

Mít lidi okolo sebe rád, zvířata, město, svou práci.

Tibor Čepička [3.D]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *