Ing. František Kopřiva

Ing.

František Kopřiva

 

Své školní roky začal vesnickou jednotřídkou až dospěl ke studiu průmyslovky v Náchodě a ČVUT, jako postgraduály* studoval výpočetní techniku a vzdělávání pro pedagogiku. Během své kariéry prošel rolemi počínaje od statika, přes vrchního projektanta až po specialistu na výpočetní techniku. Celou dobu se pohyboval převážně v hutnickém průmyslu. Mezi jeho největší projekty patří rozsáhlé statické práce na Kladenských ocelárnách. Na naší škole učil dohromady 28 let a to předměty stavební mechanika, stavební a betonové konstrukce a deskriptivní geometrie. Jako zajímavost uvedeme, že matematiku považuje za královnu věd.

 

Co Vás vedlo k učitelské profesi?

Vždycky jsem trochu koketoval s učením, protože mě bavilo doučovat studenty bavilo. Ale to, jestli jít v době normalizace učit, jsem poznal podle rodičů. Zjistil jsem od nich, jak to vypadá ve školství, jak je to hodně kádrově** ovlivňováno. Ačkoliv jsem dostával nabídky z průmyslovek, do revoluce jsem je odmítal. Po revoluci se začaly projektové ústavy rozpadat, v roce 1991 jsem zavolal na průmyslovku a začal externě učit. Od září jsem pak nastoupil na plný úvazek.

Co Vás na práci profesora nejvíce bavilo?

Vůbec nejvíc mě bavilo, když jsem byl statik a mohl jsem počítat. Jako profesora mě bavilo rozšiřovat vědomosti žáků, dávat jim něco nového. Hrozně mě bavilo řešit nějaký problém, nějaký příklad, veškerou látku ukazovat na konkrétních příkladech.

Co byste rád na školství změnil?

Je to složité, jednak přístup žáků, takové to používání mobilních telefonů ve výuce. Když už musím trávit čas ve škole, měl bych ho využít ke vzdělání. Spousta žáků nestuduje pro sebe, ale aby prolezli a nic víc.

Dále nevím, zdali je úplně šťastné trojí rozdělení výuky stavebnictví. My tady sice máme tři podoobory, ale přitom ten základ, když se podíváte na obsah učiva, není zase tak rozdílný. Cítím to tak, že stavitelství je na této škole základ a to i ve směru architektury. Spousta žáků sem přichází za zaměřeními, ale myslím, že to mají při přihlašování na školu trochu zkreslené, předpokládají, že budou hlavně navrhovat místnosti, jejich styl, interiéry a podobně. Přitom jim uniká, že zde musí poznat hlavně stavitelství. Tři třídy interiérového designu, ale jen jedna pozemního stavitelství. Za sebe bych nechal určitě dvě třídy na pozemní stavebnictví.

Už máte nějaké plány?

Rozhodně bych chtěl být v kontaktu se školou. Budu se zajímat, co se tady děje, co se tady vyvíjí. Opravdu rád poznávám přírodu, obzvlášť hory. Prochodil jsem Vysoké Tatry a doufám, že mně i na to zbyde čas. Žijeme ale tak trochu rozlítaně, musíme se starat o rodinného příslušníka, takže tím se může spousta věcí změnit. Dříve jsem hodně sportoval, dělal atletiku, zkusil bych se ještě věnovat volejbalu. Ale jinak odpočívat.

Co byste rád popřál studentům do života?

Popřál bych jim, ať si užívají života, ale pokud chtějí něčeho dosáhnout, ať si vyberou to, co je zajímá a ať se tomu maximálně věnují. Ať jsou veselí, ať se baví, je to potřeba, studentské recese jsem měl moc rád, ale zvolit i trochu zodpovědnější přístup ke vzdělávání. Neučit se pro známky, ale učit se pro sebe. A určitě bych omezil používání mobilních telefonů.

Text a fotografie: Viktor Rychlík & Tomáš Bajer [3.D]

*postgraduální studium – studium navazující na ukončené vysokoškolské vzdělání
**kádrové předpoklady – za socialismu podstatné měřítko, hodnotící danou osobu, důležitým bodem byla loajálnost vůči straně jak dané osoby, tak příbuzenstva. Špatné předpoklady omezovaly například ve studiu a kariéře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *